Královská cesta
Při nejedné procházce Prahou jsem nacházela v dlažbě chodníků zajímavé kovové značky s nápisem Prague City Line. Věděla jsem, že jde o turistické značení pro návštěvníky Prahy a toužila jsem, nějakou trasu si v klidu projít celou od začátku do konce.
Využila jsem koronavirové situace ve svůj prospěch a na jeden den, kdy byl právě kvůli koronaviru omezen turistický ruch a Praha byla skoro prázdná, naplánovala - dnes asi nejpříjemnější procházku Prahou - Královskou cestu.
Královská cesta původně spojovala dvě důležitá královská sídla: Králův dvůr, který stál na místě dnešního Obecnho domu, kde procházka začíná, a Pražský hrad, kde končí. Tato cesta byla pojmenována podle korunovačních průvodů českých králů a královen, jež se tudy ubíraly.
Z historie: První významný korunovační průvod, který se touto cestou ubíral, bylo procesí Jiřího z Poděbrad v roce 1458. Další velký průvod se vydal na cestu roku 1743, kdy byla s velkou slávou korunována Marie Terezie. Při této příležitosti byly u Prašné brány postaveny tři turecké stany. V září 1791 proběhla korunovace Leopolda II. V čele tohoto procesí kráčelo jezdectvo, dále na koních bubeníci, trubači a vojáci i čeští páni. Za nimi jelo asi osmdesát kočárů s knížaty a biskupy. V těch nejkrásnějších, obklopených sluhy v červených kabátech a bílých kožených kalhotách a tažených šesti páry koní, se vezly dvorní dámy. Poslední velký korunovační průvod (Ferdinanda V.) po Královské cestě se uskutečnil v roce 1836 a tvořilo jej přes 3390 koní a čtyři velbloudi.
Vycházku jsem začala tradičně od Obecního domu na Náměstí Republiky. Obecní dům je nejvýznamnější pražskou secesní budovou a stojí na místě dřívějšího králova dvora, sídla králů v letech 1383 - 1485. Po staletí zůstal opuštěný, pak byl částečně využíván jako seminář a později jako vojenské učiliště. Začátkem 20. století byl zbořen a nahrazen dnešním kulturním centrem s výstavními sály a velkou koncertní síní.
Prošla jsem gotickou Prašnou bránou stojící vedle Obecního domu. Tady u městských bran vítali panovníka s jeho početnou družinou církevních hodnostářů, šlechticů a cizích poslů přední zástupci města. Brána ústí do jedné z nejstarších pražskýc ulic - Celetné ulice, kde nového krále zdravila židovská komunita a řemeslnické cechy.
Celetnou ulici lemují barokně a rokokově přestavěné domy s neobvyklými znameními. Mne zaujal Dům U Černé Matky Boží, který je jedinečnou ukázkou kubistické architektury. Budovu navrhl v roce 1911 Josef Gočár a dnes zde sídlí historické Grand Café Orient, jediná dochovaná kubistická kavárna na světě.
V Celetné ulici jsou také dva hostince, U Pavouka a U Supa, odkud procesí sledovali hýřilové a flamendři.
Ještě předtím, než Celetná ulice vyústí na Staroměstské náměstí jsem si odskočila do boční uličky Malá Štupartská, kde jsem nahlédla do kostela sv. Jakuba. Atraktivní kostel byl původně součástí gotického kláštěra minoritů a po požáru v roce 1689 byl barokně přestavěn. Má 21 oltářů zdobených obrazy význačných malířů a díky dlouhé lodi má kostel vynikající akustiku.
Postranní uličkou Týn, která vede kolem „zastrčeného“ pětihvězdičkového hotelu Metamorphis, jsem došla na klidné a velmi útulné vnitřní nádvoří Týnský dvůr (Ungelt) s řadou architektonických stylů. Zde mne mile překvapila restaurace, která nabízí polední menu za 109,-Kč. Je to hned vedle Staroměstského náměstí, kde se polední oběd pohybuje kolem 3 - 4 stovek. Že by zapůsobil coronavir?
Týnskou uličkou jsem obešla kostel Matky Boží před Týnem a ocitla se na Staroměstském náměstí. Zde se korunovační průvody zastavovaly právě u kostela Panny Marie před Týnem, aby obdržely od Karlovy univerzity slib věrnosti.
Z historie: Dnešní gotický kostel se začal stavět v roce 1365 a brzy byl spojován s reformním hnutím V Čechách. Od počátku 15. století do roku 1620 byl Týn hlavní husitský kostel v Praze. Husitský král Jiří z Poděbrad dal na průčelí umístit zlatý kalich - symbol husitství. Po roce 1621 byl kalich stržen, roztaven a z jeho zlata byla zhotovena současná madona, která jej nahradila. Temný interier doplňují pozoruhodná umělecká díla, jako jsou gotická plastika Kalvárie, cínová křtitelnice a gotická kazatelna z 15. století. 
Ze všeho nejvíc mně u tohoto kostela překvapil jeho vstup. Z náměstí se musí projít pod klenbami přilehlého domu a úzkou uličkou dojít ke vchodu do kostela. Ten je z obou stran obklopen domy, a tak je před vstupem do chrámu jen minimální prostor.
Těšila jsem se, že uvidím hrobku astronoma a astrologa Tycho Brahe. Kostel byl sice otevřený, ale dostala jsem se jen k dělící pásce a dál do kostela se nesmělo. A tak jsem využila aspoň příležitosti, že byl kostel zcela prázdný a pořídila několik snímků ode dveří.
Mnohé z přepestré pražské historie zůstalo uchováno na Staroměstském náměstí zakleté do jeho budov. V severní části vyniká bílé průčelí barokního kostela sv. Mikuláše. Východní strana se pyšní dvěmi nádhernými příklady architektury své doby: domem U Kamenného zvonu, restaurovaným do původní podoby gotického měšťanského paláce, a rokokovým palácem Kinských. Náměstí doplňuje řada budov s fasádami v různých pastelových barvách.
Pokračovala jsem dál ke Staroměstské radnici. Zde královské procesí očekávala městská stráž a kapela. Z provizorního balkonu na radnici sledovali podívanou městští hodnostáři.
Chvíli jsem postála u Staroměstského orloje a kochala se pohledem na něj i na prázdné náměstí. Ani v poledne, kdy orloj běžně přitahuje davy diváků, se tentokrát srocení davů nekonalo. Je opravdu znát, že se světem šíří pandemie a turisté v Praze nejsou.
Kolem renesančního domu U Minuty, jehož fasádu zdobí figurální sgrafita jsem se dostala na Malé náměstí, kde na královský průvod čekali obchodníci a členové různých církevních řádů. Na mne tady čekal Dům u Rotta, bývalé železářství, který je v průčelí vyzdoben malbami od Mikoláše Alše. A dál stojí dům U Zlaté koruny, který má nádherný vstupní portál ozdobený právě královskou korunou.
Královská cesta - pokračování
Procházka pokračovala úzkou a klikatou Karlovou ulicí plnou gotických a renesančních domů až na Křižovnické náměstí. Zde stojí kostel sv. Salvátora, z jehož průčelí shlížejí sochy dolů na náměstí. Zde také stojí velká bronzová novogotická socha Karla IV. Prošla jsem Staroměstskou mosteckou věží na Karlův most, který na druhé straně zakončují Malostranské mostecké věže.
Následovala Mostecká ulice, která ústí na Malostranském náměstí. Při vstupu na Malou Stranu předal starosta králi klíče k městu a dělostřelectvo vypálilo salvu. Když průvod míjel barokní chrám sv. Mikuláše na Malostranském náměstí, zvony kostela se rozezněly.
Mou návštěvu kostela sv. Mikuláše sice neprovázelo vyzvánění zvonů, zato jsem měla možnost prohlédnout si jeho vnitřní prostory nerušeně a zcela sama. Dokonce jsem podnikla výstup na vrchol zvonice, patřící na rozdíl od chrámu městu, kde jsem byla překvapena vnitřním členěním věže i tajemstvím, které se ukrývalo ve špičce. Z ochozu zvonice se mi naskytnul krásný pohled na město.
Z Malostranského náměstí jsem se vydala malebnou úzkou Nerudovou ulicí vedoucí k Pražskému hradu. Pojmenována byla po básníkovi a novináři Janu Nerudovi, který je autorem mnoha povídek, jejichž děj se odehrává právě v této části Prahy. Po cestě jsem nahlédla ještě do kostela Panny Marie u kajetánů a vyfotila Radnické schody.
Dále jsem stoupala ulicí Ke Hradu, odkud jsem měla možnost vidět červené střechy domů na Malé Straně, kterým vévodí kopule a špičatá střecha zvonice barokního kostela sv. Mikuláše. Když jsem se nabažila pohledu na stověžatou Prahu, vydala jsem se na liduprázdné Hradčanské náměstí a svou procházku ukončila v Loretánské ulici. Královský korunovační průvod směřoval ke katedrále sv. Víta, kde se konala korunovace, ale to zase až příště:-)
21. 5. 2020, Praha - Staré Město, Malá Strana a Hradčany