předchozí část vycházky zde
Duchovní středobod země
Na III. nádvoří mne ohromila dvojice západních věží Katedrály sv. Víta, mezi kterými je nádherné rozetové okno s výjevy z biblického stvoření světa.
Z historie: První stavbou na tomto místě byla románská rotunda zasvěcená sv. Vítu, kterou založil Václav I. před rokem 935, zřejmně jako svou hrobovou kapli. V roce 973 se rotunda stala biskupským chrámem a nejposvátnějším místem země. Roku 1060 byla svatovítská rotunda nahrazena prostornější bazilikou. Třetí kostel stojící na témže místě, trojlodní katedrála sv. Víta, postavená ve stylu poklasické gotiky, byla založena roku 1344.
Prvním architektem byl Francouz Matyáš z Arrasu, po jehož smrti převzal vedení Petr Parléř, geniální německý architekt a sochař pozdní fáze vrcholné gotiky. Díky jeho originálním konstrukčním řešením a uměleckým nápadům patří Svatovítská katedrála k nejvýznamnějším evropským stavbám tohoto typu. V souladu s Karlovým záměrem je katedrála dominantou Pražského hradu i celé Prahy a duchovním středobodem země. Do své smrti (1399) Parléř dostavěl zbytek chórových kaplí, zaklenul kapli sv. Václava a vybudoval vnější opěrný systém. Právě díky dokonalému systému postranních opěr a sloupů dosáhl vrcholného odlehčení stěn katedrály a mohl je prolomit obrovskými, širokými vitrážovými okny. Parléřova stavební huť pod vedením mistrových synů na katedrále pracovala až do počátku husitských válek. Katedrála dosáhla asi poloviny své dnešní délky a v této podobě přetrvala staletí až do roku 1873, kdy J. Mocker začal stavět západní část chrámu s příčnou lodí, trojlodím a průčelím s věžemi. Po Mockerově smrti byla stavba pod vedením K. Hilberta v roce 1929 dokončena, symbolicky u příležitosti svatováclavského milénia. Od položení základního kamene uplynulo téměř šest století.
Prohlédla jsem si bohatě zdobené štíhlé pilíře obklopující vnější zdi lodi a podpírající chrámovou klenbu a také jsem mohla na západním průčelí obdivovat okapové roury s charakteristickým gotickým ukončením - tzv. chrliče v podobě příšer a ďáblů. Mají dvojí symbolický význam: chrání chrám před útoky zlých sil a připomínají věřícím, aby vše, co je v nich špatné, zanechali venku.
Jakmile jsem se nabažila pohledu na katedrálu z venčí, zamířila jsem na prohlídku interiéru. Hned po vstupu do chrámu mně upoutalo obrovské kněžiště, které vystavěl Petr Parléř po roce 1372. Je pozoruhodné mimořádnou výškou klenby (33 metrů), na níž vyniká složitá síť gotické kamenné krajky.
Uprostřed délky chrámové lodi na levé straně mne překvapily varhany. Od doby vysvěcení katedrály sv. Víta v r. 1369 až do současnosti zněly pod klenbou chrámu tóny více než deseti nástrojů. Ty dnešní jsou ve stísněných poměrech spodního patra boční tzv. Wohlmuthovy kruchty v příčné lodi katedrály. Byly postavené kutnohorskou varhanářskou firmou Josefa Melzera v roce 1932 jen jako provizorní. Jejich umístění však brání obsáhnout svým zvukem celý prostor katedrály. Prostor západní kruchty nad vchodem do katedrály, který je určen pro velké varhany, zůstává již téměř sto let prázdný.
Pokračovala jsem kolem řady bočních kaplí, v nichž jsou staré relikvie a umělecká díla od renesančních obrazů po moderní sochy. Viděla jsem Kapli sv. Jana Křtitele i Kapli sv. Ostatků. V zadní části katedrály je náhrobek sv. Jana Nepomuckého zhotovený z čistého stříbra v roce 1736. S hmotností 20 tun je prý největším stříbrným předmětem na světě. Uprostřed chrámu se nachází mramorové mauzoleum, ve kterém je uložen od roku 1564 Ferdinand I. a po jeho boku leží i jeho manželka a syn Maxmilián II.
Nakonec jsem si prohlédla Kapli sv. Václava, která je kultovním centrem Svatovítské katedrály. Nádherná výzdoba a odlišné pojetí architektury zdůrazňují výjimečnost kaple, ústředního bodu chrámu s hrobem nejvýznamnějšího zemského patrona. Obklad stěn z drahých kamenů a nástěnné malby pašijového cyklu jsou částí původní výzdoby kaple ze 14. století. Výjevy ze života sv. Václava, tvořící druhý pás výzdoby, jsou datovány kolem roku 1509.
Praha jako na dlani
Ze III. nádvoří je pěkný pohled na celou stranu Svatovítské katedrály, dlouhé 124 metrů, které dominuje bezmála sto metrů vysoká Velká jižní věž.
Z historie: Se stavbou věže začal již Petr Parléř na konci 14. století. K jejímu dokončení v gotickém slohu ovšem nedošlo. V 16. století přibyl renesanční ochoz s kupolí. Ta byla následně v 18. století nahrazena kupolí v barokním stylu.
Během výstupu po 287 schodech se mi naskytnul i pohled na zvony Svatovítské katedrály. Je zde umístěn největší zvon v České republice, vážící odhadem 15 tun. Jde o zvon se jménem Zikmund pocházející z roku 1549. K jeho rozhoupání je potřeba 6 zvoníků - 4 rozhoupávají zvon, 2 obsluhují srdce.
Zajímavost: Dne 15. června 2002 při vyzvánění k svátku sv. Víta puklo srdce zvonu, což dle pověsti znamená blížící se pohromu. V srpnu toho roku naši zemi postihly katastrofální povodně.
Náročný výstup byl odměněn úchvatným pohledem na Prahu, ale hlavně na nádvoří a střechy Pražského hradu.
Při sestupu z věže katedrály se mi lehce zamotala hlava, neboť schody jsou točité a sestup byl rozhodně rychlejší než výstup na věž 
. Pak jsem se chvíli procházela po nádvoří a prohlédla si Zlatou bránu, což byl hlavní vchod do katedrály až do 19. století. Slavnostní vstup je tvořen trojdílnou bránou s předsíní nad níž je vzácná mozaika z let 1370 - 1371, která zobrazuje Poslední soud.
další pokračování vycházky zde