Srdce Evropy
Pražský orloj je unikátní středověkou památkou. Byl postaven v době doznívání kulturního rozkvětu českých zemí, započatého za vlády Karla IV., českého krále a císaře Svaté říše římské, který z Prahy vytvořil vzdělanostní, kulturní i mocenské centrum Evropy.
Na rozdíl od většiny orlojů tehdejší doby, které byly zřizovány zejména v interiérech kostelů, byl pražský orloj velmi citlivě vestavěn mezi opěrné pilíře věže Staroměstské radnice. Byl orientovaný do venkovního prostoru náměstí, aby byl jako ukazatel času a astrologických údajů součástí života v centru Prahy.
Orloj je opatřen mechanismem dvanácti apoštolů, kteří se každou hodinu objevují ve dvou malých oknech. Jejich přehlídku je možno shlédnout i z vnitřní strany kaple v prvním patře radnice. Při přehlídce apoštolů ožívají mechanickým pohybem i další figury na fasádě orloje. Vévodí jim Smrtka - otočením přesýpacích hodin symbolicky zastavuje běh času a zvoněním na umíráček připomíná, že každému jeho vyměřený čas nevyhnutelně jednou vyprší. Bohatá sochařská výzdoba a malovaná obrazová kalendářní deska doplňují ústřední motiv orloje, kterým je jeho horní ciferník - astroláb.
Astroláb je otáčivým obrazem nebes, po nichž se pohybují Slunce, Měsíc a hvězdy. Z astrolábu mohl každý vyčíst řadu údajů - aktuální čas, den v roce, nebo jak příznivá je konstelace nebes s hvězdami, Sluncem a Měsícem pro život jedince. Orloj ukazuje ale i astrologická znamení. Astrologie a víra, že věci pozemské jsou řízeny nebesy, byla totiž pro tehdejší život velmi důležitá a samozřejmá. Sloužila nejen pro předpovídání budoucnosti nebo určování vhodné chvíle pro závažná rozhodnutí, ale také pro správné načasování provádění léčebných postupů.
Překvapilo mne, že orloj ukazuje pět druhů času. Staročeský (italský) čas, který má 24 stejně dlouhých hodin, k nám přinesl z Itálie půl století před postavením orloje císař Karel IV. Tento čas ukazuje orloj dodnes.
Průvod apoštolů přechází za otevřenými okénky v celou hodinu středoevropského (běžného, občanského) času a podle tohoto času bicí stroj také odbíjí počet hodin.
Planetní (temporální, babylonský, židovský, nestejný, nerovný) čas je zobrazován na astrolábu symbolem Slunce a je počítaný od Slunce východu po okamžik jeho západu. Má dvanáct hodin a odráží nerovnost délky dne, kdy světlý den je jinak dlouhý v zimě a jinak dlouhý v létě. V zimě v době okolo slunovratu, vychází Slunce přibližně v dnešních osm hodin středoevropského času a zapadá ve čtyři hodiny odpoledne. Světlý den je tedy dlouhý jen osm hodin a jedna dvanáctina dne od Slunce východu do Slunce západu, tedy jedna hodina planetní, má v zimě pouhých 40 minut. V létě pak trvá jedna tato nestejná nebo planetní hodina dvojnásobek, tedy osmdesát minut. Slunce totiž v létě vychází již ve čtyři hodiny ráno a zapadá až v osm hodin večer. Planetní hodiny sloužily pro účely astrologie.
Od poloviny 16. století ukazuje orloj čas poloorlojní (německý). Jde o 12 hodin počítaných od půlnoci a 12 hodin počínajících polednem. Jde o čas pro nás dnes běžně používaný.
V roce 1865 přibyl na orloji ještě ukazatel času hvězdného (siderického), který je používán v astronomii.
Popis astrolábu orloje
Astronomický ciferník pražského orloje znázorňuje čtyři druhy času. Gotické cifry po jeho obvodu (1) slouží k odečtu času staročeského, který je ukazován zlatou ručičkou (A). Arabské číslice na modrém poli (2) představují čas planetní, jejž svou polohou určuje průsečík rafije Slunce (B) a vnějšího obvodu zvěrokruhu. Pomocí římských cifer (3) pak odečítáme hodiny poloorlojní a hvězdné - zatímco poloorlojní čas ukazuje zlatá ručička (A), ukazatelem hvězdného času je zlatá hvězda (C).
Kromě velkého kruhového astrolábu je součástí orloje i menší kruhová deska kalendářní (kalendárium), umístěna níže. Kalendářní deska je pohyblivým, otáčivým kalendářem. Od počátku ukazovala, jakému světci je právě daný den zasvěcen. Jména světců jsou vypsána po obvodu desky, u každého jména se také nachází pořadové číslo dne v měsíci, nedělní písmeno a slabika cisiojanu.
Podle nedělního písmene se poznnalo, který ze sedmi dnů v týdnu právě je. Cisiojanem se pak rozumí veršovaný text, ze kterého se po zapamatování snadno zjistila jména a data svátků nejvýznamnějších světců a důležitých dnů roku.
Cisiojany měly formu obvykle slabických dvojveršových básniček pro každý měsíc roku a jednotlivá slova cisiojanu začínala na počáteční slabiky názvů hlavních nepohyblivých svátků křesťanského roku.
Ukázka cisiojanu pro listopad: Vše svatí, brzo Lenart, bohu pól Martin dal plášče; potom pak Elizabet, Ce Kliment, Katherina, vsled Ondr.
Vysvětlení: Dne 6. listopadu bylo sv. Linharta, proto šestá slabika zní „Le“, 10. listopadu se slavilo Přenesení Sv. Ludmily, proto desátá slabika zní „pól“ (zkratka ze staročeského položení = přenesení), 11. listopadu následoval svátek sv. Martina což vyjadřuje 11. slabika „Mar“ atd.
Originál Mánesovy kalendářní desky
Kalendárium v dnešní podobě je součástí pražského orloje od roku 1866. Nese jména světců (1) pro každý den v roce, uvádí pořadové číslo dnů v měsíci i nedělní písmeno (2), po jeho obvodu jsou pak vypsány slabiky cisiojanu (3) - rýmované říkanky coby pomůcky k zapamatování si významných dnů v roce. Na desce jsou znázorněny výjevy z venkovského života typické pro jednotlivé měsíce v roce (4), figurální motivy pak vyobrazují znamení zvěrokruhu (5). Uprostřed desky je umístěn historický znak (6) Starého Města pražského.
Pražský orloj je nejstarším orlojem na světě, který má ve svém nitru snad zázrakem dochovaný původní stroj. Během staletí mu mnohokrát hrozila zkáza a byl několikrát upravován, ale přes všechny úpravy se původní mechanismus zachoval a je stále funkční.
Uvnitř kamenné stavby, za astrolábem orloje, dodnes otáčí Sluncem, Měsícem a hvězdami starobylý hodinový mechanismus. Součástí byl také stroj vyzváněcí, který pouze krátce vyzváněl před spuštěním stroje bicího. Vyzváněl upozornění, že za okamžik začne bicí stroj odbíjet počet hodin a je třeba pozorně odpočítávat, kolik úderů zazní.
srpen 2020, Praha - Staré Město