Open House Praha 2020
6. ročník festivalu byl poznamenán epidemií koronaviru, která způsobila nejen posunutí termínu konání festivalu z tradičního května na září, ale také nižší počet otevřených budov. Důraz byl kladen na bezpečné rozestupy mezi návštěvníky a prodloužené časy mezi prohlídkami. Kvůli všem těmto opatřením i s ohledem na vlastní bezpečí jsem tak absolvovala prohlídku jen jedné budovy, která mne ale velmi mile překvapila nejen střešní terasou a kinem.
Z nabídky letošního ročníku jsem si totiž vybrala funkcionalistickou stavbu z 30. let minulého století - dům Radost.
Vstupní hala tohoto domu je zařízena jako kavárna a tvoří tak příjemné místo pro setkávání. Po mramorovém schodišti jsem vystoupala až na střešní terasu, kde je malý bar s občerstvením a při čekání na začátek komentované prohlídky jsem se kochala krásnými výhledy. V rámci prohlídky jsem se dozvěděla mnoho informací o budově a mohla jsem nahlédnout do zrekonstruovaných kanceláří, které mají zachovaný původní a na dnešní dobu nevšední systém vzduchotechniky. Dále jsem viděla zasedací místnost s nádherným dobovým stropem a také jsem navštívila podzemní protiatomový kryt, který je součástí sklepních prostor domu. V budově je i netradiční kino, kde si návštěvníci mohou ke sledování filmu objednat občerstvení a obsluha baru jej přinese až ke stolečku. Zajímavostí kinosálu je i to, že má v horní části bočních stěn okna, která sem přivádí denní světlo a sál tak může být využit i k jiným účelům, než je sledování obrázků pohybujících se na plátně.
Když prohlídka skončila a já opouštěla budovu, byla jsem plná krásných pocitů a slíbila jsem si, že se na střešní terasu někdy v budoucnu vrátím večer, abych si mohla teké užít hezkých pohledů na noční Prahu.
Dům Radost je budova bývalého Všeobecného penzijního fondu, která byla postavena v polovině třicátých let minulého století na Žižkově. Se svými jedenácti patry a padesáti dvěmi metry výšky znamenala za první republiky významný stavební pokrok a hovořilo se o ní jako o mrakodrapu.
Architektonickou soutěž vyhráli dva mladí architekti (Josef Havlíček a Karel Honzík), kteří patřili k nejmladší generaci českých architektů, které formovala avantgarda. Přestože nerespektovali požadavek na tvar uzavřeného bloku, uspěli. Přišli totiž s křížovým půdorysem, aby do všech 700 kanceláří přivedli denní světlo.
Dekor byl ve funkcionalismu tabu, o to větší pozornost byla věnována využití a kombinaci tvarů, materiálů a barev.
Zajímavost: Na vnější plášť budovy byl použit keramický obklad ryze z praktických důvodů. Tzv. kachličky mají hladký povrch a tudíž na nich neulpívá nečistota.
Jde o stavbu, kde vysoké stropy a pásová okna zajišťují dostatek denního světla. Díky křížovému půdorysu jsou chodby kratší. Každá chodba je zakončena velkým oknem, čímž vzniká dojem „světla na konci tunelu“. Důmyslná vzduchotechnika umožňuje celému domu dýchat a díky promyšlené architektuře a použitým ušlechtilým materiálům jakými jsou mramor, sklo, dřevo nebo kov, tehdejší odborníci nešetřili výrazy, jako nejodvážnější či nejzdařilejší stavba.
5. 9. 2020, Praha - Žižkov