Akureyri
S novými přáteli jsme se dohodli na vypůjčení auta a že se projedeme kousek do vnitrozemí. Naplánovali jsme okruh kolem jezera Mývatn, který měl několik zajímavých zastávek a po návratu do města jsme zašli i ke kostelu. Byl to dech beroucí výlet, plný nezapomenutelných pohledů na krásnou, nedotčenou a drsnou přírodu vulkanického ostrova.
První zastávkou byl Godafoss, jeden z nejpůsobivějších vodopádů na světě, který je také známý jako Vodopád bohů.
Pak jsme pokračovali k přírodnímu jezeru Mývatn, které se nachází asi 105 km jižně od polárního kruhu a je jedním z největších evropských přírodních pokladů. Má plochu 37 km2, což z něj činí čtvrté největší jezero na Islandu. Je ale neobyčejně mělké, jeho průměrná hloubka je pouze 2 m, v nejhlubším místě má 4,5 m. Díky tomu pronikají sluneční paprsky až na jeho dno. Proto tu rostou řasy a tvoří se plankton. Na jezerní hladině lze napočítat celkem na 50 ostrůvků.
Druhou zastávkou bylo geotermální pole Hverir s gejzíry, horkými prameny, fumaroly a bizarními skalními útvary. Tato krajina jako by ani nepatřila na Zemi, připomíná spíše peklo. Po pestrobarevném terénu vedou dřevěné chodníčky okolo několika desítek bublajících bahenních sopek a puklin s unikající párou. 
Další zastávkou na okruhu kolem jezera byly Dimmuborgir, 2 tisíce let staré vulkanické pilíře zvané Temné hrady. Některé z nich dosahují výšky až 20 metrů nad okolními lávovými útvary.
Na jižním břehu jezera Mývatn jsme zastavili v malé osadě Skútustadir, kde se nachází trasa kolem pseudokráterů Skútustadagígar. Ty vznikly tak, že pod tekoucí žhavou lávou byla v jakési kapsli uzvřena voda, po dosažení bodu varu a její přeměně v páru rostl její tlak až došlo k explozi, protržení povrchu lávy a vytvoření útvaru, který vypadá jako malý sopečný kužel.
Naší poslední zastávkou před vrácením auta a naloděním se zpět na loď byl kostel Akureyrarkirkja, bílá budova dominující druhému největšímu městu Islandu - Akureyri. Architekt kostela, Gudjón Samúelsson byl tentýž, který stvořil proslulou betonovou katedrálu v Reykjavíku. Kostel v Akureyri však dokončil podstatně dříve, již v roce 1940. Inspirací pro tvar věží mu byly prý vulkanické čedičové sloupce, tolik typické pro islandskou krajinu.
13. 7. 2022, Akureyri, Island
Isafjordur
Pro severozápadní část Islandu, která má tvar roztažené zvířecí tlapy, jsou charakteristické malé vesničky. Fjordy na západě oplývají syrovou krásou, která ve mně zanechala hluboký dojem, ale nepochybuji o tom, že zde musí být ty nejdrsnější podmínky pro život na Islandu. Pobřeží bičují divoké vlny, v zimě zase strmé horské svahy neustále ohrožují vesnice a malé osady sněhovými lavinami a v létě sesuvy bahna. Není tu téměř žádná úrodná půda, a tak obyvatelé této části ostrova byli už od časů jeho osídlování nuceni hledat obživu na moři.
Mé seznámení s tímto kusem přírody bylo opět v doprovodu přátel, když jsme si i zde vypůjčili vůz, abychom mohli zavítat dál od břehů.
Naším cílem byly malebné kaskády vodopádu Dynjandi - Hřmící vodopád, nazývaný též Fjallfoss - Horský vodopád. Jedná se o několik kaskád na konci severní větve fjordu Arnarfjordur. Voda zde padá do asi 100 metrové hloubky přímo přes okraj útesu, dole má šířku 60 metrů a kaskády vodopádu Dynjandi mají každý své vlastní jméno.
Poté jsme zavítali do vesnice Súdavík, která se rozvinula z někdejší norské velrybářské stanice po roce 1900. Ze 70 domů v Súdavíku jich 23 padlo za oběť lavině roku 1995. Vesnice byla poté posunuta do bezpečnější oblasti. My jsme zde navštívili Arctic Fox Center - centrum výzkumu polární lišky. Je to neziskové výzkumné a výstavní centrum zaměřené na lišku polární (Vulpes lagopus) – jediného původního suchozemského savce na Islandu.
14. 7. 2022, Isafjordur, Island
Trasa plavby
Poté, co jsme měli 2 zastávky u severních břehů Islandu, jsme se vydali k pobřeží Grónska. Nejprve jsme propluli jižním cípem pevniny - Prins Christian Sundem, kde jsem viděla první ledovec, abychom přes Labradorské moře pluli k západním břehům Grónska. První zastávkou v Grónsku bylo hlavní město Nuuk a cílem naší plavby bylo městečko Ilulissat. Při návratu jsme se ještě zastavili ve městě Qaqortoq a pak jsme zamířili opět ke břehům Islandu, tentokrát z jihu, kde jsme zakotvili na 2 dny v Reykjavíku. Popis zážitků z Grónska je na další záložce, zde pokračuje popis k poslední zastávce na Islandu.
Reykjavík
Po připlutí z Grónska jsme v odpoledních hodinách zakotvili v hlavním městě Islandu Reykjavíku, kde jsme měli nějakých cca 5 hodin na prohlídku města s tím, že druhý den vyrazíme opět vypůjčeným autem hlouběji do vnitrozemí ostrova.
Z přístavu jsem se do centra města vydala pěšky. Na tři a půl kilometrové procházce po pobřeží jsem nejprve narazila na plastiku Sólfar - Slunečního jezdce. Tato stylizovaná loď z nerezové oceli má podle tvůrcovy myšlenky představovat příslib zatím neobjevené země, sen o naději, pokroku a svobodě.
Po pobřeží jsem došla až ke koncertní síni Harpa. Stavba byla navržena dánskou stavební firmou ve spolupráci s dánsko-islandským umělcem Olafurem Eliassonem. Kostra stavby je tvořena ocelovou konstrukcí, která je pokryta geometricky tvarovanými skleněnými panely různých barev. Tato koncertní síň je považována za vůbec nejlepší stavbu určenou k těmto účelům v celé severní Evropě. Dokonce byla poctěna i mnoha oceněními, a to nejen pro svůj jedinečný architektonický vzhled.
Dále jsem pokračovala do centra až k jezeru Tjornin, které je i přes svou malou velikost jedním z nejznámějších na ostrově, a to díky své poloze v centru města poblíž radnice a několika muzeí. Jezero v zimě zamrzá, ale horké termální vody byly svedeny tak, aby zachovaly oblast bez ledu pro vodní ptactvo, zejména kachny, labutě a husy.
Od jezera jsem stočila své kroky do Duhové ulice, kde jsem v místním krámku koupila suvenýry - 4 skleněné tuby s islandskou solí a magnetky.
Nakonec jsem došla až k ikoně města, betonové katedrále Hallgrimskirkja. Se svou výškou 73 metrů se jedná o bezkonkurenčně nejvyšší kostel na Islandu a jednu z nejvyšších budov na ostrově vůbec. Je nepřehlédnutelný, už po cestě z přístavu přitahoval můj zrak svým zvláštním tvarem, který spíš připomíná raketoplán než kostel.
Na zpáteční cestě k lodi jsem využila západu slunce a pořídila úchvatné záběry islandské přírody.
25. 7. 2022, Reykjavík, Island
Okolí Reykjavíku
Druhý den v Reykjavíku jsem cestovala s přáteli autem do údolí Haukadalur. Počasí bylo proměnlivé, chvílemi se oblačnost protrhala, ale převážnou část výletu bylo pod mrakem. Nám to příliš nevadilo a užili jsme si krásný výlet s mnoha zajímavými zastávkami a také došlo na koupání.
První zastávka byla v Národním parku Pingvellir, místě, kde se nacházel první demokratický parlamet na světě. Je to nejdůležitější historické místo Islandu. Parlament založili vikingové v roce 930 n.l. Shromáždění se konala venku a stejně jako na mnoha dalších legendárních místech jsou i tady dnes pouze kamenné základy starověkého tábořiště. Místo má zcela přírodní charakter. Leží v ohromném rozervaném riftovém údolí, které vytvořil střet severoamerické a euroasijské tektonické desky, s řekami a vodopády. Je zde Parlamentní pole - místo, kde se o každém důležitém rozhodnutí, které mělo Island nějak ovlivnit, debatovalo na této planině. Tady se přijímaly nové zákony, uzavíraly svatebí smlouvy, a dokoce se tu rozhodovalo i o náboženství země. Každoroční shromáždění bylo také významnou společenskou příležitostí hemžící se obchodníky a kejklíři.
Druhé zastavení bylo v oblasti gejzírů v údolí Haukadalur, kde je slavný velký Geysir, který dal jméno všem dalším gejzírům a jeho menší bratr Strokkur chrlící horkou vodu do výšky 35 metrů každých 6-8 minut. Celá tato oblast je geotermálně aktivní plná horkých pramenů, světlounce modrých lagun, kouřících průduchů, bahenních jezírek a pestrobarevných minerálů.
Zajímavost: Horké gejzíry vznikají tak, že se voda setkává s roztavenou horninou, vaří se a pod tlakem tryská na povrch.
Třetí zastávkou byl přírodní div Islandu, největší a nejznámější vodopád Gullfoss - Zlatý vodopád. Od parkoviště nás stezka zavedla k ohlušujícímu vodopádu, kde řeka Hvítá padá ve dvou kaskádách o celých 32 metrů níž, do 2,5 km dlouhé a úzké rokle. Stezka vede tak blízko, že jsem měla pocit, že je divoký proud skutečně na dosah ruky. Pozorovala jsem obláčky vodní tříště, které stoupaly vzhůru.
Další zastavení bylo na rajčatové farmě, kde jsme se trochu občerstvili a poté pokračovali do tajné laguny - Secret Lagoon. Je to geotermální koupaliště s nejstarším bazénem na Islandu, který byl uměle vytvořený, ale napájený je přírodními horkými prameny. Voda má celoročně teplotu mezi 38 a 40 °C. Tímto báječným relaxačním místem u vesnice Flúdir na jihu Islandu jsme se s ostrovem tvořeným ohněm a tvarovaným ledem rozloučili.
26. 7. 2022, Reykjavík, Island
Skrytí lidé
Velké popularitě mezi Islanďany se těší sousedé z jiného světa - elfové. Stejně jako v hollywoodských filmech i v představách místních vypadají elfové stejně jako lidé, ale jsou bohatší, krásnější a s poněkud jinou morálkou. Podle jedné legendy jsou tyto bytosti někdejší děti Evy, která je nestašila umýt, když se k ní chystal na návštěvu Bůh. Nebyli tedy dost čistí, aby je mohl vidět, a tudíž je musela ukrýt. Proto se jim říá také Huldufólk (skrytí lidé).
Je fakt, že pouze 5 % Islanďanů je prý opravdu vidělo. Elfů si lidé na Islandu velice váží. Legenda praví, že ti, kteří se s elfy setkali a tuto zkušenost přežili, se vrátili do lidského světa obohaceni. Pouzze elfové sami rozdují, kdy a kde se nechají lidmi spatřit, obvykle se zjeví jen tehdy, když potřebují pomoc. Elfí ženy často navazují intimní fyzické vztahy s mutži ze světa lidí. Jsou velmi svobodomyslné a své milence obvykle opouštějí, přijdou-li do jiného stavu. Naopak elfí muži jsou podle legendy pozornými a vlídnými milenci.