Prins Christian Sund
Moje první seznámení s pevninou Grónska bylo v úžině Prins Christian Sund, majestátním fjordu, dlouhém 100 km, širokém někdy jen 500 m, který dělí pevninu od ostrůvků na jihu, kde se nachází i mys Farvel a zároveň propojuje Atlantský oceán na východě s Labradorským mořem na západě.
Moje seznámení se s pevninou Grónska zde bylo ale jen vizuální, protože jsme měli naplánovanou celodenní scénickou plavbu fjordovým systémem, kde k vylodění nebyl prostor. Zato bylo dost času prohlížet si fjord lemovaný stoupajícími horami se zasněženými vrcholky, skalami posetými útesy a pozorovat plovoucí kry. Dokonce jsem zde viděla svůj první ledovec, respektive 2 ledovcové splazy, které končily u hladiny moře.
V jednom okamžiku jsme proplouvali kolem osady, ze které na nás mávali rybáři. Ale nejpodstatnější byla příroda a nespočet plovoucí ker, které jsme míjeli. Na jejich tvary a tyrkosovou barvu nejsou mé oči zvyklé = podobné věci v našich zeměpisných šířkách není vidět, a tak se oči nemohly nabažit. Nafotila jsem mnoho snímků, které při jejich následném zpracování odhalily, že jsem mnohdy fotila stále jednu a tutéž kru, jen pokaždé z jiného úhlu😃.
Zajímavost: Za svou barvu vděčí led krystalové struktuře, která absorbuje všchny vlnové délky světla kromě té nejkratší (nejmodřejší). Modrý led je pevnější a obsahuje méně vzduchu než led bílý.
16. 7. 2022, Prins Christian Sund, Grónsko
Nuuk - hlavní město Grónska
K opravdovému prvnímu kontaktu s pevninou Grónska tak došlo až v jeho hlavním městě - Nuuku. V grónštině název města Nuuk znamená mys, v dánštině jde o dobrou naději. Je to nejsevernější hlavní město na světě, největší inuitské město a nejstarší stopy lidského osídlení této oblasti sahají až do roku 2400 př.n.l. Nyní je Nuuk hlavním průmyslovým centrem Grónska a exotickou destinací pro turisty. Je sídlem jediné Grónské univerzity, kterou navštěvuje 150 studentů. Žije zde kolem 19 tis. lidí a úředním jazykem je dánština a grónština. Angličtina je třetím nejčastěji poúživaným jazykem.
Z přístavu jsem se vydala oklikou přes sídliště k západnímu břehu, kde se nachází Grónské národní muzeum a dům Hanse Egedeho, dánsko-norského luteránského misionáře, který zde šířil křesťanství.
V zátoce jsem se nechala vyfotit u sochy Matky moře - Imap Ukua. Podle pověsti žije grónská matka moře na mořském dně a zlé skutky celého lidstva se zachycují jako špína v jejích dlouhých vlasech.
Dále jsem vystoupala na kopec, kde je socha Hanse Egedeho a odtud sestoupila ke katedrále v Nuuku. Jde o luteránský kostel z r. 1849, červenou dřevěnou stavbu s věží. Měla jsem štěstí, že bylo otevřeno a tak jsem mohla nahlédnout dovnitř. Kostel byl skromně vybaven a ze stropu visel model lodi. To je na Islandu, v Grónsku a na Faerských ostrovech tradice, která má posloužit jako ochrana rybářů z farnosti na cestách po moři.
Na zpáteční cestě jsem prošla centrem města, kde se nachází nákupní centrum i kulturní centrum Katuaq.
18. 7. 2022, Nuuk, Grónsko
Ilulissat, cíl naší plavby
Přibližně 400 km severně od polárního kruhu, je evokující přístavní město, které se vyznačuje barevnými domy, skalnatými svahy a vysokými ledovci - město Ilulissat.
Do cíle naší plavby jsme dopluli v časných ranních hodinách a trvalo nějakou dobu, než jsme všichni pochopili, že se na břeh nedostaneme. Bylo zde velké množství plovoucích ker, které znemožnily lodní tendr záchrannými čluny. Ale mi to vůbec nevadilo. Počasí bylo nádherné, na modré obloze svítilo slunce, teplota byla na mikinu a bary i restaurace na lodi byly otevřené. Zvládla jsem celý den prosedět na horních otevřených palubách a fotit a užívat si krásné výhledy na nevšední scenérie.
Kapitán udržoval loď víceméně na místě a i když jsme nezakotvili, mohla jsem nafotit plovoucí kry s různým dopadem slunečních paprsků. Podařily se mi fakt nádherné záběry👌
20. - 21. 7. 2022, cil plavby - Ilulissat, Grónsko
Qaqortoq
Ranní vylodění bylo znovu prostřednictvím lodního tendru, kdy jsme z lodi proplouvali do přístavu kolem velké ledové kry. Přivítalo nás trochu mlhavé počasí, ale hlavně, že nepršelo. Hned u prvního stánku jsem se mohla naučit jak říct grónsky Ahoj = Aluu a Naschle = Takuss a pak už jsem se vydala prozkoumat město, kde žije na 4 tis. obyvatel.
Z přístavu jsem se vydala doprava do kopce a pozorovala místní architekturu. Všechny domy jsou převážně jedno či dovupatrové a hýří barvami, což působilo tak nějak vesele i v tom mlhavém a pošmourném počasí. A k obrazu léta přispívaly i kytičky, které kvetly všude mezi stavbami.
Na kopci mezi domy jsem se rozhlédla. V údolí bylo jezero a naproti v úpatí svahu jsem zahlédla bílé kříže místního hřbitova. Rozhodla jsem se tedy sestoupit do údolí a pokud najdu správnou cestu, že si ho zajdu prohlédnout zblízka. Cestu jsem našla, hřbitov působil upraveně a velice jednoduše. Chvíli jsem setrvala na pietním místě a pak obrátila své kroky zpět do přístavu.
Po cestě jsem si nafotila pár uměleckých děl místních sochařů a stavila se také do obchodu. Byl to nevelký krámek se smíšeným zbožím.
K odpolednímu návratu na loď už prosvítalo sluníčko. Z úrovně hladiny moře jsem mohla dobře vidět, jak probíhá přesun pasažérů z/do záchranných člunů, které fungují jako lodní tendr. Z paluby lodi jsem pak ještě pořídila pár záběrů na město a hemžení záchranných člunů.
A když jsme vypluli, rozloučilo se s námi Grónsko obří ledovou krou. Byl to fascinující pohled.
23. 7. 2022, Qaqortoq, Grónsko
Trasa plavby
Po vyplutí z Qaqortoqu jsme zamířili opět ke břehům Islandu, do hlavního města Reykjavíku. Tam jsme strávili noc a popis zážitků z toho místa je součístí záložky Island.
Poté následovala plavba do Skotska, kde jsme zakotvili v přístavu ve městě Kirkwall. (Pokračuj na záložku Orkneje.)