Sedmý přírodní div světa: Vodopády Iguaçu
Vodopádům z brazilské strany jsme věnovali odpoledne po příjezdu z argentinského Buenos Aires. Toto první půldenní seznámení s vodopády byl dech beroucí zážitek. Jejich 270 padajících vodopádů obklopuje bujná zelená vegetace. Spolu s modrým nebem a fotogenickými mráčky vytvářejí iluzi, že ráj začíná právě zde. Z brazilské strany jsme mohli vidět celkové pohledy na padající masy vody.
27. 4. 2023 brazilské Foz do Iguacu (hotel Foz Presidente Comfort)
Na vysvětlenou: Druhý den (28. 4.) jsme vodopády viděli i z argentinské strany což je ale součástí záložky Argentina. Číslování filmKů je uvedeno chronologicky, jak šly jednotlivé dny zájezdu po sobě. Zde na stránkách jsou ale filmKy trochu zpřeházené do jednotlivých záložek podle států.
Samba v Riu
Do města Rio de Janeiro jsme přiletěli po návštěvě Paraguaye a před odletem do Evropy jsme zde strávili necelé 4 dny. Měla jsem tak dostatek času vidět a zažít toto proslavené město. Ubytování jsme měli jen 4 ulice od slavné pláže Copacabana a navíc jsem měla to štěstí, že jsem na ikonu města - Krista Spasitele, viděla přímo z hotelového pokoje. Trochu nepříjemnou informací bylo, že je ve městě poměrně velká kriminalita a tak se nedoporučuje v noci chodit do tmavých ulic. Vzhledem k tomu, že necestuji za gurmánskými zážitky a tak nemám potřebu navštěvovat večerní restaurace, mi to nakonec ani moc nevadilo. Nezvyklý pohled je ale na vstupy do hotelů a domů, které jsou z ulice lemovány masivními mřížemi.
Viděla jsem Selaronské schody (Escadaria de Santa Tereza), což jsou schody, které chilský plastický umělec Jorge Selarón obložil kachličkami ze své sbírky. Jeho sbírka údajně obsahovala keramické obkládačky z 60 států světa a když jeho dílo získalo mezinárodní věhlas, posílali mu lidé další dlaždičky z různých koutů světa. Schody mají barevnou převahu žluté, modré a zelené podle brazilské vlajky a kraje jsou doplněny červenou barvou.
Prošla jsem čtvrť Lapa s akvaduktem Acros de Lapa z roku 1750 a čtvrť Cinelandia s ulicí, kde svého času byla největší koncentrace kin ve městě. Byla jsem na náměstí Floriano, kde jsem mohla vidět pozemní metro s prostředním pruhem napájení. Viděla jsem kostely a paláce v historickém centru města, zastavila jsem se před slavným fotbalovým stadiónem Maracaná, který patřil ve své době (1950) k největším a nejmodernějším a také jsem viděla Sambodrom, kde každoročně probíhá slavnostní přehlídka brazilského karnevalu.
Zajímavosti Ria
Zaujala mně metropolitní katedrála svatého Šebestiána (Metropolitan Cathedral of Saint Sebastian), vycházející z mayské architektury pyramid. Jde o moderní budovou kónického tvaru s kapacitou 20 tisíc míst. Uvnitř vynikají 4 vitrážová okna různých barev ve tvaru kříže, která začínají na podlaze a končí na 64 metru vysokém stropě. Zajímavostí je, že katedrála má kuželovitou zvonici umístěnou mimo budovu.
V přístavní čtvrti mě překvapilo Muzeum zítřka španělského architekta Santiaga Calatravy, které bylo postaveno v roce 2015. Ve srovnání s konvenčními budovami spotřebuje muzeum o 40 % méně energie a chladící systém využívá hlubokou vodu z nedalekého zálivu. Jeho „sluneční ostny“ a vějířovité střešní okno byly navrženy tak, aby se budova mohla přizpůsobit měnícím se podmínkam prostředí. Hlavní myšlenkou muzea je, že zítřek není znám. Nejde o muzeum předmětů, ale o muzeum myšlenek.
S místním průvodcem jsem také prošla favelu Rocinha. Jde o chudé oblasti v centrálním městském prostoru kde převládají rustikálně vyhlížející domy postavené bez povolení a které nejsou v souladu s právními normami na pozemcích nepravidelného tvaru ve vlastnictví třetích nebo neznámých osob, kde je částečná nebo úplná absence sanitární sítě, elektřiny či tekoucí vody a kde žijí obyvatelé s nízkými příjmy.
Ikony Ria
Na proslulé pláži Copacabana jsem se vykoupala v moři. Vlny byly ale tak velké, že byl problém nejprve vejít do moře a následně se z něj dostat. V každém směru mně spláchla vlna přes hlavu a proud byl tak silný, že jsem málem přišla o brýle.
Corcovado je 710 metrů vysoký vrchol nad městem, na kterém stojí socha Krista spasitele s rozepjatýma rukama, která se stala symbolem Ria de Janejra. Zde jsem strávila hodinu fotografováním a užila si nádherné pohledy na město.
Nejsilnější zážitek jsem ale měla z Cukrové homole, skály v Riu, která se vypíná nad vodní hladinou zátoky Guanabara. Dosahuje nadmořské výšky 396 metrů a je jedním ze symbolů města. Svůj název dostala podle podobnosti s homolí cukru. Naše průvodkyně nám návštěvu tohoto místa naplánovaly na podvečerní hodiny a tak jsme zde zažili krásný západ slunce. Byla to nádherná koncovka celého zájezdu.
30. 4. - 3. 5. 2023 Rio de Janeiro (hotel Premier Copacabana)
Narozeniny v Riu a návrat domů
Poslední den v Riu jsem oslavila své narozeniny netradiční hostinou - chleba s paštikou a pivo z plechovky a od spolucestovatelů jsem dostala skleněnou štamprli pomalovanou ikonami Ria. Byly to první narozeniny, které jsem neslavila doma.🥳
Na odletovém letišti v Riu jsem pak měla ještě jeden zvláštní zážitek. Místní řidič bagážového vozítka mně svezl po letištním terminálu.
Cestu zpátky jsem zvládla ve standardní třídě s mezipřistáním v Paříži, v Praze jsem se shledala se svým zavazadlem už bez problémů a cestu z letiště jsem zvládla klasickou autobusovou linkou. Takže cesta zpět proběhla dobře, jen byla zkrácena o den časovým posunem. A ten jsem dospávala po návratu dalších 14 dní 🤨
3. - 4. 5. 2023 odlet z Ria přes Paříž do Prahy